Vysněné mateřství ... se nekonalo
Jste tu poprvé? Tak se nejdříve zaregistrujte a získejte výhody!
Když jsem konečně otěhotněla, byla jsem v sedmém nebi. Miminko jsme si s manželem moc přáli, tak jsme se na jeho příchod i velmi pečlivě připravovali. Tedy hlavně já. Měla jsem rizikové těhotenství, takže jsem se vesměs povalovala doma a četla a studovala všechny potřebné materiály. Postupně jsem došla k závěru, že porod sice nebude krátký, ale že když budu správně dýchat a používat správnou techniku, tak to musí být brnkačka, koneckonců zvládly to snad všechny, tak proč ne já? Taky kojení jsem si nastudovala, je to přeci přirozená věc pro matku i dítě. Dítě to v podstatě umí samo ihned po narození, hlavní je ho včas přiložit. I péči o miminko jsem měla takříkajíc v malíčku. Takže teorie byla nastudovaná, teď to ?jen? vyzkoušet v praxi. Řeči mojí matky, že vše nakonec bude jiné, mě nechávaly klidnou. Dnes je přeci jiná doba a vše je jiné než když rodila ona.
A pak nastal den D? přišel sice o měsíc dřív než bylo v plánu, ale miminko by už mělo být vyvinuté a doktoři snad vědí co dělají. Porod u mě vůbec neprobíhal tak, jak jsem si představovala, neotevírala jsem se, zato jsem měla pořád 5ti minutovky. Lékaři mi už prorokovali císařský řez. a já i když chtěla rodit přirozeně, jsem si nakonec říkala, že je to jedno, hlavně ať už mě nic nebolí? Po 24 hodinách bolestí mi lékařka konečně řekla, že jsem otevřená a že porod proběhne do 2 hodin. Trefila se přesně, maličký se narodil přesně za 2 hodiny přirozenou cestou. Byla jsem ta nejšťastnější matka na světě. Byl tak krásný, tak malý, tak bezbranný, tak celý náš. Konečně jsem ho viděla tváří v tvář ? moc se mi líbil, bylo to bezkonkurenčně nejhezčí mimčo na světě! Kulil na mě ta svá očka a já ho přivítala křížkem na čelo na svět.
Problém začal ovšem už záhy, když ho chtěly sestřičky přiložit k prsu? odmítal, zakláněl hlavinku a dokonce začal plakat. Bylo mi řečeno, že se to některým miminkům stává, že je třeba jen unavený. Celou noc jsem ho i se sestrou zkoušela přiložit k prsu. Marně. Začal křičet, krčit čelíčko a tvářit se, že to je to nejhorší co jsme mu na světě mohli připravit. Tak šel den za dnem? a stále to bylo stejné - moje dítě prostě nechce jíst - tedy ne z mého prsu, z lahvinky by baštil. Jenže já chtěla být za vzorňačku a chtěla kojit stůj co stůj. Je to přeci tak přirozené, všude jsem to četla, všichni mi to říkali. Jenže mému synovi bylo mé prso prostě odporné. Nakonec jsme skončili tak, že jsem ostříkávala mléko do flašky a jemu ho podávala z lahve. Domů jsme tedy odešli po 12 dnech s jídlem ?kojení? plus umělá výživa.
Jenže po několik dnech trávených výhradně odříkáváním a následným krmením se mi mléko tvořit přestalo úplně a i když jsem se stále snažila malého přikládat, vše bylo marné. Nakonec se odstavil úplně.
Cítila jsem se jak spráskaný pes, musela jsem začít ve velkém nakupovat umělou výživu, která zrovna nebyla laciná. V lékárně jsem se běžně setkávala s poznámkami, proč raději nekojím, že tyhle matky fakt milují. Bylo mi hrozně, nedokázala jsem to co jiné matky, to naprosto přirozené kojení. Marné někomu vysvětlovat, že kojit jste přestala ne z vlastní vůle, ale z vůle děťátka ? nikdo mi nevěřil.
Nejvíce mi dodalo to, že jsem četla v časopisu pro maminky, že jen kojením se vytváří mezi matkou a jejím dítětem ta práva mateřská láska. Tak já své dítě nakonec nemiluju řekla jsem si!
Na otázky kamarádek a známých zda kojím, jsem byla silně alergická. Už mě ani nebavilo nic vysvětlovat.
Můj maličký rostl jak z vody i bez mateřského mléka a já ho milovala čím dál víc? uvědomila jsem si, že přeci to že, jsem své dítě nemohla kojit, neovlivní nijak mojí lásku k němu.
Nakonec jsme ve 3 měsících věku museli začít chodit na Vojtovu metodu. Tam nám řekli, že má malý rozhozené reflexy a to ne-kojení bylo díky tomu. Kdybychom začali cvičit už v porodnici, mohla jsem své děťátko kojit.
Takže nakonec všechny mé plány vzaly za své, realita byla totiž nakonec úplně jiná než praxe.
Proto bych chtěla uklidnit všechny maminky, které také mají třeba podobný problém s kojením, ať si z toho nic nedělají. A příliš nevěří všemu co radí ?chytré? knihy a časopisy. Ony samy totiž poznají nejlépe co je pro jejich miminko dobré a samo srdce a instinkt je povede.
Rozhodně si nevyčítejme, když své děťátko nekojíme? milujeme je i tak.
Rubrika: Příběhy a fejetony | Těhotenství a porod 
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tisk
Vložil Berrinkaa, 26 Březen, 2006 - 00:21
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskKomentáře pod články, včetně těch, jejichž autory jsou redaktoři moje-rodina.cz, nevyjadřují oficiální stanovisko redakce. Redakce si vyhrazuje právo odstraňovat takové příspěvky návštěvníků portálu, které odporují dobrým mravům, porušují platné právní předpisy České republiky nebo obsahují jakoukoliv formu reklamního sdělení.
teprve mimi čekám, ale jelikož už sem toho přečetla nespočetně, taky mám strach o mlíko, jestli ho nebude malý odmítat, ale zase nadruhou stranu hlavní je že je mimi v pořádku, kamarádce se narodilo mimi které mlíčko sice chtělo ale dusilo se po něm, nakonec skončilo v motole protože jeho jícen šel do plíce místo do žaludku a muselo prodělat dost těžkou operaci, prostě na prvním místě je zdraví miminka a ne kojení
Berrinkoo, pro miminko i pro maminku je kojení bezesporu to nejlepší. Mlíčko je vždy po ruce a obsahuje řadu nenahraditelných látek. Ale i z krmení z lahve se dá udělat přednost. Především jde o to, že z lahve mlíčko teče samo. Není to taková dřina a proto může být miminko rychle nakrmené. Proto je důležité jej hned neodkládat, ale chovat ho a mazlit. Jak čtu tvůj článek, myslím, že v tomto tvé miminko jistě nestrádá.
Výhodou krmení z lahve je, že se do krmení může zapojit i tatínek. Dítě i otec si tak vytvoří pevnější pouto. Další výhodou je, že přesně víš, kolik dítě vypije.
Moje sestra svého prvního syna také velmi toužila kojit, ale v té době se kojení tolik nepropagovalo jako dnes a tak se o to v porodnici nějak nesnažili a potom už se to chlapeček nenaučil. Dnes je mu 17 let a je to velmi citlivý a upřímný kluk. Druhého kluka kojila snad do tří let. Do dneška je to neskutečný mazel.
Kojení není všemocné. Je dobré, když se zadaří, ale je spousta jiných věcí, kde se to dá děťátku vynahradit. Nevyčítej si to, protože dítě potřebuje hlavně tvoji lásku a té mu jistě dáváš víc než dost.
Taky při prohlížení všech ščasopisů pro maminky jsem četla, jak nekojené děti jsou neduživé, ne tolik chytré jako kojené a další bláboly. Že za neschopnost kojit si může matka sama...Nevěřila jsem vlastním očím!!! Pro uklidnění - jsem nekojená, maminčino mléko jsem neměla ani jedinkrát (mamince se mléko prostě nevytvořilo,nikdo nevěděl proč) a představte si - ŽIJU a velmi dobře, dokonce studuji vysokou školu, takže úplně blbá být nemůžu. Jsou to vážně hloupé kecy, tak je prosím, budoucí maminky, nevnímejte a nenechávejte se jimi stresovat. Vaše dítko bude unikát i bez kojení a Vaše láska bude taky jedinečná! Lucy
Poslední komentáře
před 9 hodin 14 min.
před 11 hodin 46 min.
před 16 hodin 19 min.
před 17 hodin 47 min.
před 18 hodin 37 min.
před 19 hodin 48 min.
před 21 hodin 12 min.
před 21 hodin 24 min.
před 1 den 9 min.
před 1 den 9 hodin