Financování dárků

 „Mami, jak bych si mohl vydělat nějaké peníze?“ ptal se malý Patrik své maminky. „Nač potřebuješ peníze?“ chtěla vědět maminka. „Ale mami, přece na vánoční dárky,“ skoro pohoršeně odpověděl syn. Každý přece ví, že na Vánoce se dávají dárky, které je třeba nějak financovat. „Kolik potřebuješ?“ zeptala se znovu maminka a ohlížela se, kde má peněženku.

„Asi stovku. Ale mami, já ty peníze od tebe nechci, abys mi je jen tak dala. To by nemělo cenu, kdybys mi dala peníze na svůj vlastní dárek. To by bylo úplně trapný, nemyslíš?“ rozhořčil se Patrik.
„Aha, no chápu, chtěl by sis peníze na dárky nějak vydělat,“ pokusila se shrnout dosavadní rozhovor se synem maminka. Hned se také hluboce zamyslela, jak by se takové synově žádosti dalo vyhovět. Rozuměla, že mužská hrdost nepřipouští, aby peníze na dárky přijal od obdarovaných. To je děsně ponižující, samozřejmě… Ovšem ve věku osmi let je obtížné si vydělat finance na nákup vánočních dárků. Jakou práci si tak honem vymyslet nebo jaký argument zkonstruovat, aby se tak zapeklitá situace vyřešila?

Varianta 1

Jakou domácí práci bych tak mohla ohodnotit částkou, která by nebyla nadsazená, nebo naopak podhodnocená a dítě by mělo oprávněný pocit, že si vydělalo peníze, které může utratit podle své libosti za dárky rodině? Nezdá se mi příliš morální najednou chtít platit za pomoc, kterou normálně vyžaduju jako neplacenou službu. Vynášení koše s odpadky, vyklízení myčky nebo udržování pořádku ve vlastním pokoji, to asi nebude ono. Co takhle vyčistit boty celé rodině? Nebo co třeba kdyby dítě zastalo práce, na něž nemám v předvánočním provozu čas a snad ani energii? Co třeba vylouskat ořechy na vanilkové rohlíčky? Co kdyby synáček zkusil vytřít kuchyňskou linku tam, kde jsou hrnce? Police je taková ušmouraná a já určitě nenajdu čas ji nějak leštit ještě před Vánoci. Možná by bylo hezké mít uklizeno. A je moc hezké vidět, že vlastní dítě chce své rodiče obdarovat.

Varianta 2

Nebo je to nemorální, chtít, aby dítě pracovalo? Neubírám mu tím na jeho bezstarostném dětství? Neměla bych ho přesvědčit, že to nevadí, že nemá peníze, že si je klidně ode mne může vzít jen tak bez jakékoli zásluhy? Vždyť jeho mužství se může ještě rozvinout někdy později. Možná to není na mně a na mých postojích, na tom, co já vymyslím. Ach jo, ale ono asi je. Asi je to na mně. Vždyť i já dodnes zápasím s následky výchovy mé tchyně. Není v pořádku, že malí chlapečci získávají dojem, že maminka se postará o naprosto všechno, a oni si mohou jen tak užívat života a snít. Tak jak je to tedy správně?

Varianta 3

Jaké dárky, když je na nás zcela závislý? Jen ať si užije svého dětského věku a jenom přijímá. S dáváním si ještě užije starostí… Vždyť my rodiče ani sami nechceme, aby nám naše dítě dávalo nějaké dárky. Toho si užije ještě dost a dost, až bude velké
.

Pro kterou z variant byste se rozhodli vy?

A proč?

Napadá vás ještě jiné řešení?

Skore: | Hlasy: 0