Trestat není snadné

„Evo, zase jsi po snídani neuklidila nádobí!“ zlobila se maminka hned po návratu z práce. „Když mně se nechtělo,“ kňourala Evička a neochotně se loudala s nádobím k myčce. „Tento týden se ti nechtělo uklidit nádobí ani jednou,“ konstatovala naštvaně maminka, „ani koš jsi nevynesla a mně se to už přestává líbit.“

Evička nastrkala talířky a hrnečky do myčky a do dlaně si smetla drobečky ze stolu. Hrst drobečků hodila do dřezu a pak s těžkým povzdechem vytáhla odpadky přetékající koš. „Budu tě muset nějak potrestat, Evo, nedá se nic dělat, takhle by to dál nešlo,“ rázně se rozhodla maminka, „jenom musím vymyslet nějaký účinný trest.“ Evička trhla ramenem na znamení, že je jí to jedno, a šourala se s košem ke dveřím. Zavřela je za sebou trochu hlučněji, než bylo nutné, čímž vyjádřila svůj osobní postoj k vynášení košů, uklízení nádobí a vůbec k pomoci v domácnosti obecně.

„Jak já jenom tu holku zlobivou potrestám?“ trochu zoufale zauvažovala matka. Mechanicky vytahovala z tašky nákup a ukládala potraviny na různá místa. Vysypala sáček brambor do košíku ve spíži, citrony narovnala do modré keramické misky na kuchyňské lince a balíček masa uložila do ledničky. Mechanicky vykonávala tyto známé činnosti a úporně přemýšlela. „Jak kdysi trestávali rodiče mne?“ pokusila se rozvzpomenout. Jenže si nemohla vzpomenout na nic, co by bylo pro dnešní dobu znovu použitelné. „Kdepak, dneska je jiná doba,“ zavrtěla si pro sebe hlavou, když vtom zazvonil telefon.

Honem si utřela ruce a začala štrachat v kabelce. Mobil vytrvale vyzváněl a maminka ho nemohla najít. Konečně ho nahmatala v postranní kapsičce kabelky. Maminka se podívala na displej a zjistila, že tenhle hovor přichází jako na zavolanou. Volala teta Matylda. To byla maminčina starší sestra. V rodině byla pověstná tím, že si vždycky se vším věděla rady, měla vytříbený vkus a obvykle ji napadala řešení, na jaká nikdo před ní nepřišel. Zkrátka jestli někdo mohl mamince v této obtížné situaci pomoci, byla to teta Matylda.

Varianta 1

„Poslouchej, Matyldo, potřebuju poradit,“ svěřovala se hned maminka. „Ta naše Eva, ta holka zlobivá, ona mě vůbec neposlouchá. Představ si, že dneska už zase neuklidila za stolu nádobí po snídani a po třetí za sebou nevynesla odpadky. Já vážně nevím, jak ji mám potrestat, aby to nějak pomohlo. Co říkáš? Zakázat televizi? Tu už má zakázanou do neděle. Ano, to bylo za tu čtverku z matematiky. Cože? Počítač? Ten už má zakázaný taky. Přišla z volejbalu v šest místo ve čtyři. Zákaz vycházek? No abych pravdu řekla, ani vycházky jí nemůžu zakázat, protože už je má zakázané. Domlouvala jsem jí kvůli školním známkám a ona na mě byla drzá. Táta to slyšel a dal jí domácí vězení. Cože? Že je to těžké? No ano, proto od tebe potřebuju pomoct.  Já jsem zoufalá, protože už není co jí zakázat. Máš nápad? To je báječné. Jaký? Nedat jí kapesné? To nepůjde. Ona totiž žádné nedostává. Jak to? My jí vždycky dáme peníze, když si o ně řekne, a vlastně jí všechno kupujeme. Že mi nemáš co poradit? Ach jo, co si počnu? Budu muset prodloužit některý z těch zákazů… nejspíš televizi ještě na jeden týden. Aspoň se bude učit, když nebude po večerech koukat na televizi. Takhle to udělám, tak ahoj Matyldo, zavolám ti, jak se to vyvíjí. Pa.“

Varianta 2

„To jsem ráda, že voláš, Matyldo. Mám potíže s Evou. Ta holka zlobivá vůbec neposlouchá, už nevím, co si počít. Poraď mi něco. Že jí mám za nesplněné úkoly strhnout kapesné? Vždyť víš, že žádné nedostává. Cože? Jak to myslíš? Nový začátek? Vysvětli mi to. Aha, už to chápu, to je zajímavé. Začnu vydávat měsíční nebo týdenní kapesné. Týdenní bude lepší, taky si myslím, protože si budeme obě čerstvě pamatovat, co nesplnila. Ano, při neplnění povinností srážky. V jaké výši? Podle závažnosti provinění! To je ale dobrý nápad. Báječné, Matyldo, na co ty nepřijdeš! To bude Eva koukat, až se vrátí, bude čekat, že jí vynadám, ale já jí místo toho navrhnu vyplácení pravidelné týdenní dávky kapesného. Pak jí řeknu to o těch srážkách. Tos mi vytrhla trn z paty, děkuju ti. Ano, příští týden ti zavolám, jak to vypadá. Ahoj.“

Varianta 3

„Matyldo, já jsem úplně nešťastná. Evička, ta holka zlobivá, mě tak strašně trápí. Vůbec doma nepomáhá. Neposlouchá.  Je drzá. Abych ji potrestala? No já nevím, právě tu o tom marně přemýšlím. Bojím se, aby z toho neměla nějaké trauma. Matyldo, ty jsi moc přísná, hned bys trestala. Na to se musí jinak. Musíme si spolu promluvit, možná má nějaký problém, možná toho má moc ve škole, možná má nějaký psychický blok… Že ji rozmazluju? Přeháníš. Možná s ní zajdu do psychologické poradny. Přece jen bude nejlepší svěřit takový problém do rukou odborníka. Že to není moudré? Ale Matyldo, já pro ni chci přece to nejlepší. Ano, zavolám ti, jak to dopadlo. Ahoj.“

Jakou variantu byste zvolily vy?

Proč?

Našly byste i jiné řešení?

Skore: | Hlasy: 1