Pohádka pro dospělé
Není to tak dlouho, co jste nám posílali spoustu krásných pohádek pro malé, menší a nejmenší. Ještě teď občas některá z vás objeví v sobě to kouzelné spisovatelské střevo a potěší nás dalším milým povídáním. Zcela nečekaně se v redakci objevila další pohádka. Není jen tak ledajaká. Zdaleka není pro děti, ale je určena jen a jen očím a uším dospělých. Tedy - bavte se! (pozn.red.)
O neposlušné manželce
Žádné žila, byla, ale žijí a jsou spolu již bezmála 16 let jedna manželata. Žijí si tak vcelku klidně a bezstarostně (tak jak to v této době asi jde) se dvěma svými dětmi. Až jednou ženě se zachtělo dalšího potomka...
„Muži můj drahý, pořiďme si další děťátko,“ říká žena. „Blázníš, ženo!!??“ na to muž. „Vždyť žijeme od výplaty k výplatě, z ruky do huby, nebýt rodičů, ani bychom nevyžili, děti máme již odrostlé a ty chceš další dítě? Ne.“ Ještě párkrát na toto téma započala žena rozhovor, ale u muže nepochodila.
A tak plynuly dny, týdny, měsíce, ba i nějaký ten rok uběhl a tu při laškování ptá se muž ženy: „Ženo, máme vše pod kontrolou, nemůže se nic stát?" „Ale to víš, že ne, muži, ničeho se neboj, o všechno je postaráno.“ Po několika týdnech zdálo se muži, že žena na váze přibírá. „Že by ta dlouhodobá nemoc, pro kterou je z práce doma, či léky, které bere?“ přemýšlí muž.
Překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. „Muži, budeme mít miminko,“ hlásí žena radostně svému muži. „Cože? Vždyť jsem říkal, že další dítě nechci a ty jsi souhlasila!! Tak to ne, dítě si nenecháme!“ „Ale já končím pátý měsíc těhotenství, takže miminko bude,“ nato žena.
A miminko bylo. O několik měsíců později se narodilo zdravé miminko a maminka měla obrovskou radost.
Dlouhou dobu muži trvalo, než se z toho vzpamatoval, a byť se s dítětem smířil, nikdy na ženinu lest nezapomene.
A tak spolu žijí „šťastně“ (dá-li Bůh, budou žít až do smrti), muž i prarodiče se ohání o to víc a spokojená žena si užívá třetí mateřství.
…zazvonil zvonec a pohádky je konec.
A co když vám řeknu, že je inspirována skutečným příběhem?
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskMichaelka | 15 Únor, 2009 - 13:55
Michaelka | 15 Únor, 2009 - 13:51

Satine | 15 Únor, 2009 - 13:42

Lucy | 15 Únor, 2009 - 13:36
No právě, o to je nechutnější, že žena využije tohoto "privilegia" řídit, zda bude či nebude těhotná.Myslím, že lidé by si měli již před svatbou ujasnit, kolik chtějí dětí. Alespoň orientačně. Já bych řekla, že toto manželství muselo utrpět opravdu velký infarkt a těžko se bude léčit. :o(
Michaelka | 15 Únor, 2009 - 13:26

Satine | 15 Únor, 2009 - 13:19
Rimmer | 15 Únor, 2009 - 13:18
ale všeci chlapi mají nevýhodu, oni nerozhodují o tom jestli bude žena těhotná nebo ne.Ta si určí sama, jestli vysadí prášky či nikoliv. Je to takové nezodpovědné, ale když už tu je dítě, tak se musí postarat. A pokud by ta dotyčná nakonec skončila sama, tak já bych se ani nedivila. Já bych ani nechtěla mít dítě s někým kdo ho nechce.
Michaelka | 15 Únor, 2009 - 13:14
skutečně se jedná o pravdivý příběh a dlouho jsem zvažovala, v jaké podobě vám ho podat. Tato mě přišla nenásilná a nezaujatá, proto snad Rimmer promine, že je to v podání pohádky pro dospělé.
Jsem téhože názoru, že je v manželství důležitá komunikace a soulad (alespoň v takovýchto důležitých rozhodnutí) a je mi opravdu líto i toho malého, když musí přijít na tento svět tak trochu "nechtěně". Na miminko by se měli těšit všichni a měli by z něj mít radost. Jelikož je rodičům cca 40 let, měli by mít rozum oba a pokud mám existenční problémy a dvě zdravé, krásné a chytré děti je opravdu nutné prosadit si za každou cenu třetího potomka a to jen proto, že jsou v mém okolí stejně staré maminky?
Satine | 15 Únor, 2009 - 00:07

effatha | 14 Únor, 2009 - 23:57
S tím rýpáním... Mám kamarádku, která je taky "nechtěná", ale pro změnu ze strany matky, která jí to nezapomíná celý život připomínat, že ji chtěl jenom táta. Ten ale bohužel brzy zemřel, takže jí to ani neměl kdo "vynahradit" :-(((
Lucy | 14 Únor, 2009 - 23:48
Mám z toho úplně stejný pocit. Navíc bude stačit jedna neopatrná rýpavá zmínka, až bude "vynucené" dítko rozumné, a na psychický problém bude mít zaděláno.
Z takových příběhů mě mrazí. Nebyla bych schopna takto manžela oblafnout. To bych spíš tiše (a někdy jistě i nahlas) trpěla a lamentovala, že to další dítě by bylo fajn. :o)
tabita | 14 Únor, 2009 - 23:36
myslím si, že kdyby více komunikovali, kdyby muž viděl, že je to opravdu velké přání ženy, že by se třeba smířil s příchodem dalšího dítěte. Ale třeba muž měl důvod, proč už nemít další děti. Stavá se, že dítě příjde neplánovaně v rodině, kde již jsou větší děti, ale tento způsob byl opravdu sobecký. V případě, že se to přihodí neplánovaně, jsou oba překvapeni a společně se na další dítě těší. V tomto případě to byla skutečně lest a muž toto může ženě připomínat a vyčítat, kdykoliv bude s něčím nesouhlasit. Je to těžké. Manželé by měli být jako jedno, v souladu. Pokud je to jeden hot a druhý čehý, nemůže to fungovat.![]()
Lucy | 14 Únor, 2009 - 23:17
Tak ale klasické pohádky máme přece taky, jsou pro děti. ;o) Nevidím na tom nic špatného. Je to příběh... a je to špatně? Myslím, že je dobré o tom mluvit. Kdoví, třeba si ta žena skutečně přes svou touhu po dítěti vůbec neuvědomila, že dělá něco špatně.
Rimmer | 14 Únor, 2009 - 23:11
Lucy | 14 Únor, 2009 - 23:09
Pokud je mi známo, je to opravdu podle pravdivé události. Bohužel.
Rimmer, myslím, že je to vhodně nazváno pohádkou pro dospělé. V pohádkách taky figuruje zlo a dobro. Manžel se podle všeho (jak je v pohádce uvedeno) s třetím dítětem smířil, ale manželce to patrně nikdy neodpustí a taky si myslím, že si dvakrát rozmyslí, jestli má večer chuť nebo ne... :o((( Na druhou stranu mě napadá, že to musí být těžké chtít víc dětí a manžel to striktně odmítá. Ovšem od toho vedeme diskuse a nevysazujeme prášky, že... No nevím, je to smutné
Rimmer | 14 Únor, 2009 - 23:02
ehm...nějak nevím co na to napsat. V životě se to stát může, ale že bych to dala jako pohádku pro dospělé?! 
Satine | 14 Únor, 2009 - 22:48
trz | 14 Únor, 2009 - 22:46
Sonne | 14 Únor, 2009 - 22:43
přesně tak, pěkně podkopaná důvěra k osobě, které důvěřoval.
Davídek - 2 roky Verunka - 5 let
Sonne | 14 Únor, 2009 - 22:41
Tak mi to připadá opravdu jako podraz. Ja chci a co chtějí, nechtějí ostatní, je mi jedno.Příjde mi jako melé dítě kňourající o lízátko a v nestřeženém okamžiku jej přišupne na pult- v lepším případě, v horším si ho jen tak nechá.
jen by mě zajímalo, co na to chudák převezený otec ?
Davídek - 2 roky Verunka - 5 let
trz | 14 Únor, 2009 - 22:38
Satine | 14 Únor, 2009 - 22:30
























Poslední komentáře
před 9 hodin 34 min.
před 12 hodin 6 min.
před 16 hodin 39 min.
před 18 hodin 7 min.
před 18 hodin 57 min.
před 20 hodin 8 min.
před 21 hodin 32 min.
před 21 hodin 44 min.
před 1 den 29 min.
před 1 den 10 hodin