blog uživatele Sonne

Dnešní radost je taková malá, osobní. Jsem ráda a mám radost z toho, že jsem z práce doma. Dneska byl totiž v práci celkem záhul.
 Měli jsme 2 nové příjmy a no...úmrtí...takže nic moc veselého.
Nohy cítím až někde v šíji, kilometrů nachozeno až hrůůůza. A velký výdech, když jsem mohla opustit oddělení a v 18:00 odejít domů.
Snad bude příště lépe a nebude takový šrumec a shon.
Teď jsem si ještě namasírovala nohy a mám je ve zvýšené poloze a je to taková úúúúleva, že ani nevíte jaká.
Fakt mám radost, že jsem

Dneska jdeme s manželem na pozdní představení Twilight ságy - Rozbřesk do kina. Asi po roce si opět uděláme krásný večer, jenom my dva a příběh. Moc se těším. Děti nám pohlídá babička  s dědou a vyzvedneme si je až v neděli. Takže opravdu sobotní noc pro nás. Moc se těším a mám dvojnásobnou radost. Jednu z toho, že mě vlastně pozval manžel :-o  a druhou z Rozbřesku, Bellu a Edwarda mám celkem ráda a stejně vím, jak to skončí, ale kino je kino :-)

Ač se to zdá k nevíře, mám radost z včerejšího pracovního dne. I když jsem asi nejspíš měla radost napsat včera, ale už jsem neměla sílu ťukat do PC. Tak to dnes napravuji. A z čeho mám radost? V práci jsme se dost nasmáli, kolikrát, až mě smíchem bolelo břicho. A i když bylo hafo práce, tak nám šla skvěle od ruky. Ani jsem se nenadála a 12 ti hodinová směna utekla. Ani domů se mi moc nechtělo, ale zase jsem se těšila na rodinu a děti.
Snad i příští dny budou plné smíchu a dobré nálady...

Jak se říká malá radost, také radost. A u nás doma je dneska taková malinká radost. Tedy ona byla už včera, ale dovětky má ještě teď :-)
Včera totiž proběhly třídní schůzky u nás ve škole. Ne, že by se dcerka nějak špatně učila, to ne. To ona má samé jedničky, ale tu "papulu" ne a ne zavřít a to dokonce i při samotném vyučování.
Ale dostali jsme pochvalu, je dobrá, výborná žákyně. Velmi chytrá, bezproblémová a to je určitě důvod k malé radosti :-)
 Mám radost,díky ti dcerko moje za větší i malé radosti, které

Tak konečně. Ani nevím, zda je to radost, nebo postupná starost. Ne, určitě je to radost a u nás dokonce dneska dvojnásobná. 
Vypadl nám, tedy malému první zoubek. Jednička dole. Cavyky dělal už celý týden. Nikdo se nesměl na zoubek ani podívat, natož vyzkoušet, jak dalece je rozviklaný.
První přišla dcerka, že se ji také viklá stolička. Tu jsme úspěšně vydolovali a dcerka jásala, neboť mohla konečně pořádně jíst bez strachu, že když skousne, zoubek sní :-o
Pak chodil malej, že ho to asi bolí, ale že zub neukáže. Když jedl večeři a skousl do chlebíčku, úplně zakřičel. Nakonec si, po dlouhém vysvětlování, nechal šáhnout kapesníčkem na zoubek a ejhle. Už ho neměl. 

Já mám dneska také takovou malou radost.
Objednávala jsem dětem oblečky pod stromeček od jedné známe společnosti a dlouho se nic nedělo. Balíček byl ve stádiu zpracovává se. Už jsem nedoufala, že by mi ho poslali celý ( tedy, že by žádný z objednaných kousků nechyběl). Až včera...
Včera mi přišel sáhodlouhý email o tom, jak se omlouvají, že balíček odesílají až ted, ale že toho před vánoci mají hodně. 
Očekávala jsem balík až tak příští týden a on dneska dorazil. 
No, dorazil, já dopoledne dospávala pracovní noční deficit, takže jsem byla v šoku, když jsem našla ve schránce dopisek, že u nás byla přepravní společnost. Jaká krása, že na sebe nechali kontakt a ihned jsem se tedy domluvila na jinou hodinu. Ještě týž den jsem držela v rukou toliko očekávaný balíček.
Navíc jsem si na poště vyzvedla balíček z MR, takže radost dvojnásobná.
Díky pošto, ať už jakákoliv :-))

Tak dneska mám opravdu radost, tajně jsem si přála vyhrát pro dcerku zástěrku do kuchyně. A joooooo, teď musím, ale držet jazyk za zuby  a dělat, jako že nic, i když bych to Verči nejraději hned pověděla. A to bude hodně těžký, vydržet  nic neříct do vánoc :-)
Je to taková tajná , možná až osobní radost, a už se těším na ten údiv u stromečku. Hlavně nic neříct, hlavně držet jazyk za zuby....Hlavně držet ten jazyk...když já bych to hned chtěla říct !!!!!

DRŽET  JAZYK ZA ZUBY !!! :-)))))))) Já mám takovou radost...uááááááá......

Mí malí rarášci jsou dva a to si určitě dovedete představit, že to u nás někdy nebývá růžové. Ale zase na druhou stranu si říkám, že mít dva rarášky je vlastně super.Jeden může sdělovat své pocity druhému.

 Nedávno byla dcerka u babičky na prázdninách a malého jsem měla doma. Ze začátku bylo vše v pořádku, ale jak šel čas, synek se stával zarmoucenějším a  stále se po sestřičce ptal.
Každý večer k nám chodil do ložnice spát.
 Vždy se přitulil buď ke mě, nebo k  tatínkovi a do ouška nám sdělil, že on má bubáka v postýlce a proto tam nemůže být sám.

...jsme všichni pohromadě.
Mám ráda rodinnou atmosféru, kdy se všichni sejdeme, popovídáme si u šálku dobré kávy a probereme všechny ne-důležité věci.
Mám ráda, když se můžu přitulit k člověku, který je mi nejbližší a sdílet s ním nejen to dobré. Mám ráda, když je mi někdo oporou a naopak, když já mohu být oporou pro někoho.
Mám ráda, když za mnou příjdou děti a sdělí mi, že se ke mě chtějí přitulit. Mám ráda jejich objetí.

Samozdřejmě mám ráda i jiné věci, ticho, hudbu, vodu,klid a pohodu po dobrém obídku, mám ráda svých 5 minut, které mám jen pro sebe. Mám ráda spoustu věcí, dobrý spánek nevyjímaje.
Na každém si najdu něco, co mě potěší, uklidní,nabije energií a to mám ráda. Tohle je také možná odpověd na to, proč... proč mám ráda všechny tyto vyjmenované věci, protože mě nabíjí a dělají mě jiným, lepším člověkem.