blog uživatele Já Ivka

6.2.2010: dnes jsem ucítila první pohyby prtěte.Manžel se velice divil, prý jestli není brzo. No není, jsem v 17. týdnu mého druhého těhotenství.

Toto těhotenství nebylo plánované, ale když se mě doktor poprvé zeptal, jestli je prtě chtěné, neváhala jsem, má odpověď zněla: ano, je.

Jen mě mrzí, že jsem se musela vzdát tance, už třetím rokem jsem propadla orientálnímu tanci. Až do 10. týdne bylo všechno vpořádku, pak mě ale po taneční hodině rozbolel podbřišek a bolel až do konce týdne (taneční hodiny jsme mívaly v pondělí). Byla to bolest jako den před menstruací nebo její první den. Jako varování mi to stačilo.Až do další kontroly jsem trnula, jeslti je prtě vpořádku. Naštěstí to bude asi docela nezmar, srdíčko bije stále dál.

Konečně nastal náš velký den. Náš roční Míša cítil napětí a nervozitu mou a hlavně prarodičů. Manžel byl klidný, ale jeho vyvede z míry máloco.

Předcházející večer jsem starostmi nemohla oko zamhouřit. Bude slušné počasí? Jak se bude náš prcek chovat? S ležícím miminkem by to bylo jednodušší.. ale když už běhá o stošest? Budou tam ostatní mít miminka? Hlavou mi výřilo nespočet otázek ještě když už manžel vedle mě tvrdě spal. Míšovi se evidentně zdálo něco divokého. Jen naše fenka byla se mnou ještě vzhůru, hlavu měla opřenou v mém klíně a koukala na mě svýma čokoládovýma očima a jakoby mi říkala, to bude v pořádku, klidně spi. Po nějaké době jsem konečně usnula. Míša v noci spal opravdu něklidně a já se vzbudila při každém jeho zakňourání.