blog uživatele zdeninka

Dovolte mi pozdravit všechny z těchto báječných stránek.

Je to už dlouho co jsem po rozchodu a následném rozvodu odešla...snad jsem chtěla změnit co nejvíc věcí, snad to tak prostě mělo být.

Ráda bych všem řekla, že se máme krásně, já i mé děti. Po rozvodu 3roky a asbolutně v pohodě Bývalý je jen vzpomínkou, mohu být vděčná, že pravidelně platí. O děti zájem nemá, no a co? Neví o jak moc krásné chvíle přichází.

 Po nějaké době, tuším, že po půl roce, jsem zabrouzdala opět na tyto stránky, abych se opět připomněla všem neštastným a opuštěným ženám se svým příběhem...

Je to už rok a půl co mě opustil "táta" mých dětí. Odešel za jinou. V mých předchozích příbězích lze přečíst, jak jsem se hroutila. A teď co mi to vzalo a co dalo:

VZALO: ideály, že ještě je někde pan TEN - známosti přicházejí a odcházejí, nikde nezůstávám déle jak 3 měsíce, asi se nedokážu už pobláznit...

Ahoj všichni, půl rok od druhého dílu je pryč a já se vracím, abych opět utrousila něco o tom, jak je opuštěné ženě se dvěmi dítky ;o)

Odpověď zní: báječně. Podnikáme výlety a nikde neslyším:"Kam zase jedeš, kdy přijedeš?" No prostě je to super. Samozřejmě to není jen takhle jednostranné. Někdy, zrovna včera na Valentýna, se mi i po náruči chlapa zasteskne, ale co, koupila jsem si kytku a srdce jsem dostala od Petříčka, co víc si přát?

Zvykla jsem si na pohodlí, na to, že jdu kam chci, jak chci, kdy chci a s kým chci. Bez zbytečných výčitek, či dotazů. Zvykla jsem si, že mám doma jen ty moje dva poklady. Ono to vážně jde, žít bez chlapa. Nevěřila jsem, ale je to tak. Někdy je toho sice na mě dost, někdy i slzu do polštáře uroním, někdy i vyčerpáním na ústa padám ale nestěžuji si na život, už ne... Bohu(asijemu)dík. Mimochodem vím, že mám svého anděla a to je fajn pocit ;o)

Rozvod http://www.youtube.com/watch?v=L6S0nnzu28g

Tak si tady čtu všechny ty reakce a taky jak mi bylo. Je to nějaký pátek zpátky, co jsem zde http://www.moje-rodina.cz/zapisnik/zdeninka-k/v-e-se-ve-zle-obrati psala plná emocí své dojmy z rozpadu manželství. Možná je tu někdo, kdo by chtěl vědět, jak to vypadá ted, po půli roce. Pokud ne, přečtu si to sama opět tak za půl roku a možná mě to zrovna překvapí jako to předešlé ;o)

 Jak začít? Někdo do komentářů psal, že jednou se nad tu situaci, že jsem bez manžela a tatínka mých dětí, povznesu. Nevěřila jsem, ale je mi fakt dobře. Jdeme kam chceme, kdy chceme, vaříme si co chceme a jak... Nelítám kolem "třetího dítěte" a je nám fajn. Ano, chybí mi pohlazení, i milování...ale pak se podívám na ty dvě moje štěstíčka a říkám si? mám já zapotřebí se trápit s nějakým chlapem? Nějaký ten vztah jsem od té doby měla, ale vážně a upřímně říkám, že není nad to, dělat si co chci!

Krásná že?A Péťa byl elegán.

Jen mi zase dostaly ty řeči, že jsme zrcadlem dětí, a že mám udělat teplo domova...Já bych chtěla vytvářet teplo

Dovolím si o tomto problému polemizovat. Asi hodně z vás zná mou situaci. A i když jsem konečně dospěla k názoru, že nejde zachraňovat co nechce být zachráněno, a že mi On nesahá ani po kotníky, a že sebou nenechám cloumat...vyskytl se jiný, větší problém. Nedokážu si totiž představit, že žiju s někým, kdo o mě nestojí a komu jsem na obtíž. Už proto alespoň nebrečím. Jen nevím, proč se říká, že peníze nejsou všechno. Jsou mnohem víc, než si člověk myslí. Z prodeje baráku mi nezbyde na to, abych si pořídila vlastní byt. A pro mě je zrovna tohle směr ke štěstí, který si určitě s dětmi zasloužíme.

Mám Tě moc ráda, Eví!