Pneumonie - zápal plic

Jedná se o zánětlivé onemocnění plic nejčastěji infekčního původu. Nejčastější formou zápalu plic je bronchopneumonie, při které je zánět přítomen v průdušinkách a přilehlé plicní tkáni. Pneumonie, neboli zápal plic, je obecně známé onemocnění, kterému se však v dnešní době mezi laickou veřejností nepřikládá valný význam. Přesto se i v současnosti jedná o chorobu, která může mít, zvláště pro starší pacienty, fatální následky. Vzhledem k tomu, že průměrná délka života se v rozvinutých zemích neustále prodlužuje, patří problematika pneumonie i v současnosti k aktuálním tématům.

Nejčastějším typem zánětu plic je pneumonie komunitní, tedy získaná v běžném životě a způsobená nejčastějšími původci. Další typ představuje např. pneumonie nozkomiální, k jejímuž rozvoji dochází v nemocničním prostředí a často bývá způsobena patogeny vykazujícími vyšší rezistenci vůči antimikrobiální léčbě, nebo například pneumonie ventilátorová, vznikající u pacientů s intubační kanylou, kteří jsou napojeni na ventilátor.

Dělení zánětů plic:
1.    Alární pneumonie – postihuje celou polovinu plic
2.    Lobární pneumonie – postihuje celý plicní lalok
3.    Bronchopneumonie – zánět postihuje nepravidelně drobnější okrsky plic (lalůčky)
- infekce a zánět obvykle přestupují z bronchů na plicní tkáň
4.    Atypická pneumonie – pneumonie mají nejčastěji příčinu infekční
5.    Aspirační pneumonie je vyvolána vdechnutím zvratků nebo potravy či cizího tělesa

Příčina

Většina pneumonií je způsobena infekcí plic nejrůznějšími bakteriemi a viry, méně pak plísněmi nebo parazity, které se do dýchacích cest nejčastěji dostávají vdechnutím těchto patogenů od jiného člověka. Tyto infekce nazýváme kapénková infekce. Pokud mají lidé oslabený imunitní systém mohou zápal plic vyvolat i původci, kteří jsou u zdravých jedinců neškodní. Ideální podmínky pro pomnožení bakterií jsou při hromadění hlenu za překážkou v dýchacích cestách (cizí těleso, zúžení nebo nádor). Zápal plic se pak za této situace objevuje opakovaně i po zaléčení antibiotiky. Pneumonii mohou vzácněji vyvolat i jiné příčiny, například vdechování dráždivých látek, vdechnutí žaludečního obsahu (aspirační pneumonie) nebo ozařování.

Příznaky pneumonie

Pokud onemocníte bakteriálním zápalem plic, tak budete mít vysokou teplotu, někdy doprovázenou zimnicí a třesavkou. Budete se cítit velmi unaveni až schváceni. V prvních dnech onemocnění se objeví suchý kašel, později začnete hojně vykašlávat tzv. sputum. Nemusí se jednat jen o hleny, ve sputu může být i hnis nebo příměs krve. Dále bývá pravidelně přítomna dušnost, která se výrazně zhoršuje při námaze. Tyto obtíže budou mít hlavně lidé, kteří již mají nějaké srdeční nebo plicní onemocnění, například astma, chronický zánět průdušek, kuřáci atd. Pokud infekce přestoupí i na obal plic – pohrudnici (zánět pohrudnice – pleuritida), tak vás může v okolí zánětu bolet hrudní stěna.

Virová pneumonie může probíhat obdobně jako zánět způsobený bakteriemi. Teploty jsou ale většinou spíše nižší, je přítomen dráždivý kašel bez vykašlávání. Dosti často se k těmto obtížím přidávají typické známky virové infekce – bolesti hlavy, svalů a kloubů.

Zvláštním typem zápalu plic je tuberkulóza (TBC). Na TBC je nutné myslet u osob s oslabeným imunitním systémem, HIV pozitivních, bezdomovců, ale může se vyskytovat i u jinak zcela zdravých jedinců. Nemá tak dramatické projevy jako ostatní pneumonie.

Projevuje se spíše únavností, pocením, hubnutím a jen lehce zvýšenými teplotami. Postupně se zhoršuje kašel, sputum je hlenové, hleno-hnisavé, může být přítomna krev. Na tuberkulózu se může přijít i při náhodném zhotovení RTG snímku plic.

Jaká je první pomoc

Pokud máte na základě příznaků podezření, že jste onemocněli zápalem plic, tak musíte navštívit lékaře, aby vás vyšetřil a předepsal vám antibiotika nebo jiné účinné léky. Sami si můžete vzít běžný lék proti teplotě a bolesti. Určitě si lehněte do postele a buďte v teple.

Vyšetření

Základem je fyzikální vyšetření nemocného (poslech, poklep, pohled, pohmat …), důležité jsou i informace od pacienta. Historie onemocnění – jak dlouho již máte kašel, teplotu, jak je teplota vysoká, jestli něco vykašláváte a jakou to má barvu. Přeptá se vás na pocity nedostatku vzduchu a bolesti na hrudníku. Dále se bude lékař dotazovat na vaše ostatní onemocnění, hlavně srdce, plic a poruchy imunity.

Rentgenové vyšetření – snímek plic
Odběr biologického materiálu – krev, moč, odebírá se i sputum na bakteriologické vyšetření a zjišťuje se citlivost bakterie na antibiotika, výtěry.

V případě, že nemocný nereaguje na léčbu a je např. hospitalizován v nemocnici, můžeme odebrat i hemokultury. Odebírá se krev, vícekrát v určitých časových odstupech. V laboratoři pak mohou zjistit, jaký původce je v krvi přítomen.

Lékař při vyšetření bude zjišťovat jak dlouho vás trápí kašel, teplota a jak je vysoká, zda-li něco vykašláváte a jaké je hlen barvy. Také jej bude zajímat, zda nemáte bolesti na hrudníku a jestli jste již v dřívější době neměli potíže se srdcem, plícemi a poruchou imunity.

Zpravidla po vyšetření vyžádá vyšetření krve (zajímá jej sedimentace a krevní obraz),  vyšetření moče a sputa ( to se odebírá na kultivační vyšetření, kterém se může otestovat citlivost na antibiotika u bakterie způsobující zánět.) a pošle vás na RTG plic, aby bylo patrné, zda jde opravdu o pneumonii.

Léčba

V případě bakteriálního zánětu plic jsou indikovaná antibiotika; v lehčích případech v polykací formě, v těžších formou injekcí do svalu nebo do žíly. Při nekomplikovaném průběhu jinak zdravých osob je možná léčba doma. Samozřejmě musíte zůstat v klidu, v posteli, dostatečně pít. Při horečce se mohou podávat běžně dostupné léky na zvýšenou teplotu, které uleví i od případných bolestí hlavy a hrudníku. Používají se také léky na ulehčení odkašlávání (mukolytika, expectorancia).
V těžších případech nebo u rizikových nemocných je někdy nutná hospitalizace. Jsou totiž potřeba pravidelné kontroly lékařem a sestrou, podávání antibiotik do žíly, infuzí a kyslíku.

Pokud jsou antibiotika zvolena správně, tak můžete očekávat efekt nejdříve za 2 dny. Jako první ustupuje teplota, teprve později kašel a ten může přetrvávat dosti dlouho. Rentgenový obraz se lepší až za 2-4 týdny. Antibiotika je nutné užívat dle instrukcí lékaře, nejčastěji 10 dní. Pokud byste léčbu přerušili dříve, tak je riziko, že všechny bakterie ještě nebyly zlikvidovány a zápal plic se může vrátit. Bakterie pak většinou už tak dobře na běžná antibiotika nereagují a léčba bývá složitější.

V případě virové pneumonie se většinou také podávají antibiotika jako prevence pomnožení bakterií, i když na viry antibiotika neúčinkují. Léky zabraňující množení virů se používají jen u velmi rizikových skupin nemocných. U jinak zdravých jedinců se organismus většinou dokáže ubránit sám.

Komplikace

Komplikace pneumonie mohou vznikat na základe pozdě zahájené antibiotické léčby nebo jako důsledek nevhodně zvoleného antibiotika. Výraznějším činitelem je však celkový stav organismu pacienta v době rozvoje infekce.

1.    Sepse
Sepsi můžeme definovat jako systémovou zánětlivou odpověď na infekci (obecně se užívá pojem SIRS – systémová zánětlivá reakce, je –li tato způsobena infekcí, hovoříme o sepsi) Tento stav nevzniká samozřejmě pouze jako komplikace pneumonie. K příznakům sepse se řadí horečka či naopak hypotermie, nadměrné pocení, třesavka, tachypnoe, tachykardie, nevolnost a zvracení, hyperglykémie, leukocytóza a hyperdynamický oběh. Těžká sepse může dále komplikovat rozvojem septického šoku.

2.    Pleurální výpotek
Pojmem pleura označujeme tenkou lesklou blánu, která vystýlá dutinu hrudní a pokrývá plíce. Tvoří ji dvě vrstvy (listy) mezi nimiž je za normálních okolností velmi malý prostor – tzv. pleurální dutina. U zdravých lidí je v této dutině přítomno zhruba 5-20 ml tekutiny, která je následně vstřebávána a opět se zapojuje do oběhu. Tímto způsobem projde pleurálním prostorem zdravých lidí zhruba 5-10 litrů tekutiny denně. Pleurální výpotek je pak charakterizován hromaděním této tekutiny, ke kterému dochází vinou zvýšené kapilární permeability v důsledku zánětu kapilárního endotelu.
Malý pleurální výpotek lze najít u většiny pneumonií. Projevuje se bolestí v hrudníku, která je zpravidla lokalizovaná na jedné straně a má bodavý charakter. Intenzivnější bolest pociťuje pacient zejména při nádechu a při kašli.
Pleurální výpotek při pneumonii nepředstavuje zpravidla příliš vážnou komplikaci, nebezpečnější je tzv. výpotek maligní, který vzniká zejména v souvislosti s rozvojem karcinomu.

3.    Empyém hrudníku
U pacientů s přístupem k antibiotické léčbě není empyém hrudníku častou komplikací. Empyém nacházíme opět v pleurální dutině, oproti výpotku se však jedná o přítomnost hnisu. Příčinou vzniku je rozšíření bakteriální infekce, obvykle z plicní tkáně. Tato komplikace může mít v závislosti na svém průběhu akutní nebo chronický charakter. V akutní fázi nacházíme řídký výpotek, který příliš neutlačuje plíce a ty jsou po jeho odstranění schopné se znovu rozvinout. Následně může dojít k postupnému zahušťování hnisu a k tvorbě sept.

V léčbě empyému se uplatňuje kromě podávání antibiotik zejména lokální léčba v podobě drenáže a výplachů empyémové dutiny antiseptiky (Betadine, Persteril). V komplikovanějších případech je nutné provést otevřenou drenáž s krátkou resekcí žebra.

Prevence

Preventivní opatření u lidí, kteří nespadají do rizikové skupiny, spočívá zejména v posilování imunitního systému pomocí vitamínových doplňků, v případě kuřáků samozřejmě rovněž zanechání kouření.

U lidí se zvýšeným rizikem se v rámci prevence doporučuje zejména vakcinace proti streptococcus pneumonie a proti viru chřipky typu A.

Rizikovou skupinu představují zejména pacienti s chronickým plicním, kardiovaskulárním, jaterním nebo renálním onemocněním, dále imunokompromitovaní pacientí, diabetici a všeobecně lidé starších 60 let.

Nekomplikovaný zápal plic nepředstavuje pro zdravého člověka při včasném zahájení adekvátní léčby závažný zdravotní problém. Nebezpečným se však toto onemocnění stává pro lidi spadající do rizikových skupin a při výskytu výše popsaných komplikací.

Skore: | Hlasy: 0